Rodiče a emoce

19.02.2022

Co stojí za nezvládnutými emocemi ve vztazích s dětmi?

Čtete naučné knihy o výchově a komunikaci s dětmi, chodíte na webináře a kurzy o výchově, věnujete pozornost výběru těch správných pomůcek pro rozvoj dítěte, přemýšlíte, jak uspořádat domácnost a nastavit pravidla, jak děti podporovat a oceňovat? Prostě toho děláte opravdu hodně, abyste byli dobrými rodiči a nic nezanedbali. Chcete s dětmi mluvit respektujícím způsobem s ohledem na jejich emoce a potřeby, tak aby vyrůstaly v sebevědomé a zároveň odpovědné lidi. Nechcete na ně křičet a vychovávat je tresty a zákazy. A možná se vám to i většinou daří. 

Jenže někdy přijde chvíle, kdy vaše zásady jdou stranou, máte vztek, cítíte lítost, bezmoc, jste vyčerpaní, začínáte být podráždění, netrpěliví, začínáte říkat všechny ty věty, které říkat nechcete, začínáte moralizovat, vyhrožovat, vyčítat, práskat dveřmi, s pláčem odcházíte do koupelny, nebo významně mlčíte, mračíte se, perete se dětmi o moc, o poslední slovo. Může se to stát a je normální, že nám občas ujedou nervy a uděláme něco ne úplně podle našich představ, nebo dokonce něco - čeho později litujeme. 

Kde se to v nás bere?

Zdroje takových pocitů a chování mohou být v zásadě dvojí - buď v přítomnosti, nebo v minulosti. Můžeme být prostě přetížení z práce, aktuálních náročných životních situací a událostí, oslabení nemocí, nebo starostmi. Děti nám také často zrcadlí naše vlastnosti, nebo naše chování, s kterými nejsme v souladu a tím, že s nimi nejsme vyrovnaní, to v nás rozeznívá struny napětí a nekomfortu a podráždění. Nebo nám prostě nabíhají naučené scénáře vytvářené, dětství, nebo klidně i později v životě, které jsou v emočně náročných situacích silnější, než naše vědomá vůle. 

A řešení?

Abychom mohli udělat změnu v roky používaných strategiích, může někomu stačit se rozhodnout a naučit se strategie jiné. K tomu je potřeba uvědomit si a pojmenovat, co se s námi v náročných chvílích děje, co prožíváme a jaké máme tendence k následnému uvažování a chování. Potřebujeme rozklíčovat, co můžeme ovlivnit a co změnit nejde, nebo jen těžko, za dlouho. Některému stresu je možné se vyhnout (třeba změnou pracovního nasazení, nebo vyrovnáním poměru práce a relaxace). Pokud je zdrojem našeho stresu třeba nějaká významná ztráta (blízkých osob, majetku, zdraví), může to být zátěž, se kterou je prostě potřeba nějakou dobu počítat. V orientaci v situaci a v posouzení vlivů a hledání porozumění, je velmi prospěšná psychoterapie. V terapeutickém důvěrném rozhovoru může být snazší připustit si své slabé a silné stránky, získat náhled, nebo odstup, pochopení a porozumění.

Zároveň je často potřeba naučit se novým komunikačním modelům a strategiím. V současné době je možné využít různé kurzy pro rodiče, které se zaměřují na rozvíjení respektující komunikace, která pomáhá k osvojení si a rozšíření možností, jak můžeme reagovat a komunikovat naše potřeby, požadavky, pocity, tak aby se komunikace nezasekla, nebo nestočila směrem, kterým nechceme (třeba ke zbytečnému konfliktu). Takové komunikační principy je možné si osvojit na kurzech Respektovat a být respektován, Výchova bez poražených, Nenásilná komunikace a další. Velmi úspěšnou metodu od rodinných poradkyň Faber a Mazlish (Jak mluvit s dětmi, aby naslouchaly) v ČR vyučuje psychoterapeutka a lektorka Tereza Pelletier. Aktuálně je možné u ní využít  poradenství ve výchově a komunikaci s dětmi (odkaz zde).

Sama jsem několik ze zmíněných kurzů absolvovala, některé i vícekrát. Vždy mě okouzlovalo, jak i drobné změny, které ani nestojí moc úsilí, nebo mohou být dokonce zábavné, mohou zkvalitnit běžný život, přinést více klidu a pohody do vztahů. A často jsem se také setkávala s rodiči, kteří věděli, jak by chtěli reagovat, věděli, co by mohli říci, jak by se mohli zachovat, ale v některých chvílích to prostě nešlo. Sama takové situace znám na vlastní kůži. Emoce a navyklé vzorce chování prostě převzaly nadvládu nad situací a prostor pro nové strategie se zmenší, nebo zmizí. V takových situacích může stačit naučit se všímat si, kdy se schyluje k takové situaci o trochu dříve, kdy je možné se ještě rozhodnout a vybrat si, jakou strategii zvolím. Takové všímavosti se dá cíleně učit a rozvíjet ji v rámci kurzů založených na všímavosti (angl. mindfulness). Všímavost je možné trénovat samostatně třeba za pomoci knižních manuálů (Všímavost, Jak najít klid v uspěchaném světě, Mark Wiliams, Danny Penman; Mindfulness pro každého, Marcela Roflíková, Martina Vančurová). Nebo je možné využít různých skupinových kurzů (např. MBSR), nebo individuálních kurzů. Individuální kurzy nyní nabízím na Palmovce v rámci projektu: midfully. 

Ať už na své cestě za větší spokojeností ve vztazích s dětmi, nebo ve výchově zvolíte jakýkoliv přístup, je dobré mít na paměti, že chyby a přešlapy jsou lidské, jsou to příležitosti vnímat, co je pro nás důležité, co chceme a potřebujeme a zároveň můžou být i zdrojem motivace k dalšímu úsilí ve snaze o spokojenější vztahy. 

Přeju, ať se vám daří :) Hanka